17. 5. 2014

I ting – myšlení poezií




Školometský přístup, který se pokouší zařadit iracionální fenomén do předem daného racionálního vzorce, považuji za prokletí. Věci, jako je tato odpověď, by vskutku měly zůstat tak, jak byly, když se nám prvně zjevily, protože jen tak poznáme, co příroda činí, ponecháme-li ji jí samé nerušené lidskou všetečností. Člověk by se neměl uchylovat k mrtvolám, aby u nich studoval život. Nadto je opakování experimentu nemožné i z toho prostého důvodu, že původní situaci nelze rekonstruovat. Proto je v každém případě vždy jen ta první a jediná odpověď..“ Carl Gustav Jung předmluva ke Knize Proměn, 1949
Když mi bylo dvacet čtyři let, stalo se v mých očích téměř zjevením setkání s knihou „Zápisky z volných chvil“(Odeon, Praha, 1984). Kniha sestává z deníků tří lidí ze zcela odlišného prostředí, odlišných hodnot a společenského zázemí v Japonsku. Co mě tehdy naprosto fascinovalo, bylo spojení obrazu, metafory, barvy a nálady s věcným sdělením o obsahu toho, čeho se týkají – emoce, poezie a metafora jako platná součást denních úvah o světě a okamžitá situace jako výpověď o věci či události bez srovnání s „objektivujícím“ měřítkem. Až později jsem prostřednictvím psychologie, mytologie a divinačních věd objevila světy, v nichž jsem to, co se mi při pohledu a hodnocení světa vnucovalo, ale zdálo se, že pro orientaci v životě to má jen minimální váhu, postupně stalo pevným opěrným bodem v porozumění běhu věcí. Miluji I ting a jeho nazírání na svět pomocí zákonitostí v mnohém odlišných od předpokladů západního myšlení.
Kniha Proměn vnímá svět jako plynutí. Události nejsou hodnoceny a váženy odděleně, ale jako součást plynoucího času. Kauzální chod událostí je tedy jen částečným vysvětlením věcí a přítomnost vždy znovu vstupuje do děje jako hrdý součinitel dění a výsledek souřadnic neustálého pohybu světa. V tomto pohledu má každý okamžik svou vlastní kvalitu, která spolutvoří i okamžiky další a jehož je plně účasten i pozorovatel. Tato kvalita není daná, ale tvoří se vždy znovu jako výsledná harmonizace sil, TAO, prázdnota, skutečný obsah bytí v nebytí. „Když vyrábíme nádobu z hroudy hlíny, teprve prázdný prostor uvnitř nádoby činí ji použitelnou. Vyrábíme dveře i okna pro obydlí, avšak jen prázdný prostor uvnitř činí dům obyvatelným. Jestliže hmotné má převahu, jen nehmotné činí je užitečným“.  (Lao C´)
Vše prochází trvalým pohybem balancování mezi protiklady, který má své zákonitosti, střídají se v něm principy jin a jang, mezi nimiž „velká jednostrannost přecházívá ve svůj opak“ (Tao te Ting, Lao C´) a tím vytvářejí fáze růstu a zdrženlivosti, vdechu a výdechu, období vizí a jejich realizace. Kde je něčeho příliš mnoho nebo trvá příliš dlouho, vnutí se energie opačná (jako když příliš dlouho běžíte, musíte si odpočinout, energii Jang vystřídá Jin). Život je jakási neustále ze strany na stranu se převažující bárka plující v moři, na které nemůžete říct, že přejít po palubě doprava je špatné a doleva dobré. Přejdete-li doprava, když je loď doprava už nakloněná, přispějete k její zkáze. Přeběhnete-li však doprava, když je loď přetížená nalevo, budete zachránci. Kniha Proměn nezaměřuje svou pozornost tolik na jednotlivé fenomény či události, ale na jejich vzájemné proměny a jim předcházející inklinace v jejich nitru; hledá pohyb uvnitř dění.
 V 16. hexagramu “Nadšení“ – bouře či hrom v zemi - v  komentáři ke druhé linii čteme: „Znát zárodky je v pravdě božské. Zárodky jsou první nenápadné počátky pohybu. Ušlechtilý člověk vidí zárodky a okamžitě jedná. Nečeká celý den. Zná tajné i zjevné, slabé i silné. Proto k němu vzhlíží bezpočet bytostí[1]“.  16. Hexagram „Nadšení“ zobrazuje situaci, kdy po dlouhé době opadává napětí a „hrom v nitru země“ vychází v podobě prvních jarních bouřek. Sdílené nadšení, ať už vedené nějakým vůdcem nebo jinak vyvstalé zjevením společné ideje, spojuje lidi dohromady v euforii a důvěře a to přináší velikou zásobu jangové energie. Je tu tedy veliká hybná síla, která však ukrývá i mnohá nebezpečí. Druhá čára představuje schopnost, jíž je v takové situaci zapotřebí, schopnost pohyb nasměrovat. Dodá-li se doporučená energie, čára se převrátí v opak a vzniká 40. hexagram Osvobození s obrazem: „Nastává hromobití a déšť, tak člověk odpouští chyby a promíjí vinu.“
Pro I ťing neexistují špatné či dobré činy, zná pouze archetypální situace a jejich potřeby, např. situaci, která potřebuje zklidnění nebo naopak vedení a nasměrování již vyvstalé energie (jako je tomu v uvedeném případě) anebo třeba jen zavést pořádek a vše zprůhlednit. Nedělá dlouhodobé trvalé prognózy, ale zároveň předpokládá, že energie, s níž do situace vstupujeme, je klíčová i pro její vyústění. I ťing hledá pravdu o činu v jeho motivech a je to právě motiv, co řídí energii a tím i úspěšnost. Zcela bez umravňujících moralismů, které nám u této tématiky vytanou v našich krajích, prostě předpokládá, že cíl tvoří nejen náš teoretický předpoklad cíle, k němuž existuje nějaká již daná cesta, ale spoluvytváří jej i cesta, jíž se k němu ubíráme, která je v mnohém spojená s našimi motivy.
K popisu energie používá orákulum osm základních trigramů symbolizujících živly (Tvoření - Nebe, Přijímání - Země, Podnět - Bouře, Stání - Hora, Plnost - Hlubina, Lpění - Oheň, Radost - Jezero, Mírnost – Vítr).  Jejich vzájemným spojováním vzniká 64 hexagramů – obrazů archetypálních situací zobrazených dvěma spojenými trigramy, jimiž prochází vše na zemi. Každá jednotlivá linie hexagramu, je-li dostatečně zralá, tenduje k proměně a převratu ve svůj opak, čímž se vytvoří hexagram jiný.  Tak orákulum poskytuje obraz současné situace a jejího tendování. 
Archetypální situace a jejich proměny zobrazují pohyby energií ve vesmíru, mohou tedy nastat u jakéhokoliv tématu, události, jednotlivce či společenských procesů. Tak jeden hexagram zahrnuje vlastnost, rodinného člena, zvíře, část těla, materiál, barvu, rostlinu či strom a jeho část:  "PODNĚT (51. hexagram, zdvojený trigram Hromu – pozn. autorky) je hrom, je drak, je tmavě žlutý, je šíření, je velká cesta, je nejstarší syn, je rozhodný a prudký, je rákos a třtina. Z koní představuje ty, kteří umí dobře ržát, ty s bílýma zadníma nohama, ty cválající, ty s hvězdou na čele. To, na čem stojíme, chodidlo. Z užitkových rostlin jsou to luštěniny. Konečně je tím, co je silné a bohatě prospívá. Je to energie, která stoupá z nitra Země, roznáší strach a vzbuzuje úctu."
Nejstarší syn je ten, na kom leží první tíha převzetí odpovědnosti, ten, kdo je synem, ale zároveň starším bratrem, ten, kdo má výsady i povinnosti z toho plynoucí a vlastnosti k tomu potřebné. Stejně tak z koní jsou tu jen ti, kteří evokují určité vlastnosti či stavy energie.
Tento výčet, který bychom v našem kulturním zázemí nazvali nejspíš "básnickým obrazem", který na nás nějak působí, představuje pro I ting jasně ohraničenou kategorii, pomocí níž popisuje svět, věci, události, vztahy, osoby a na jejímž pozadí vytváří své předpoklady či plány. Hexagramy „Nadšení“ a „Podnět“ mají společnou energii Hromu, v prvním je vzmach energie povlovný a uvolňující, ve druhém už dochází k prolomení energie předtím potlačené, které má následky spíš ničivé.
Z předvedeného není těžké odhadnout nebo alespoň vytušit, co si I-ting pod  „Podnětem“ představuje či jaký obraz evokuje. Nahromaděná průrazná energie, která hrozí výbuchem a vyžaduje změnu. Jsme-li plni takové energie, v duši to vytváří pocit, že se přestaneme ovládat, máme tendenci ke zbrklým, rázným činům, které však často bývají přehnané, jsme plni aktivity, kterou potřebujeme uplatnit. Vše nám připadá nedostatečné, málo výrazné, příliš pomalé. Tuto energii však můžeme velmi dobře využít k rázným rozhodnutím i činům, musíme se však vyhnout zbrklosti, jíž nám vnucuje bázeň. Když energie Podnětu přichází zvenčí, přináší nepříjemná překvapení, vzbuzuje v nás strach a žádá od nás, abychom se nenechali strhnout vírem obav, udrželi si chladnou hlavu a dokázali udělat i v bouři správné rozhodnutí. „Strach zoceluje“ je jedním z hlavních poselství tohoto hexagramu.
Jednotlivé linie pak ilustrují šest různých situací, které jsou s touto energií
spjaty.
      
       V první jde jen o drobný problém, ze kterého máme možnost se rychle vzpamatovat a celkem jednoduše zakročit.
       Ve druhém je nebezpečí větší a reálnější, je pro nás lepší, abychom se smířili s určitými ztrátami, jestli se necháme vyprovokovat k nepředloženým reakcím, věci spíš zhoršíme.
       Ve třetím dostáváme opravdu na frak, nepříjemné útoky se opakují a nám nezbývá nic jiného než se se situací smířit a čekat. Smíření zde znamená také změnu v přístupu ke světu, určitou ochotu se osudu přizpůsobit i proti své vůli.
       Ve čtvrtém je situace nepříjemná. Přihodilo se něco, co by nás mělo pohnout k činu a řešení, ale my buď nemáme sílu, nebo vidíme situaci z nedobrého úhlu, takže nejsme schopni s ní něco dělat.
       V pátém nás osud opravdu "provětral" a naším úkolem je vydržet a nenechat se odvést z vytyčené cesty. Pokud se nám to ale povede, nečeká nás ani ztráta.
       A v poslední, šesté linii je situace tak vyhrocená, že musíme jít proti svému okolí a nenechat se jím svést ke zbrklým řešením i za cenu, že se s ním dostaneme do konfliktu.
Pokud je některá z těchto čar aktivní, situace má tendenci se změnit v jiný hexagram, který vznikne tím, že se tato linie převrátí ve svůj opak a tím vytvoří situaci jinou.

Podstatou tohoto myšlení nejsou jednoznačné pojmy, neboť v doslovnosti se ztrácí neustálé vzájemné ovlivňování obrazů a sil. Obrazné či analogické myšlení vyvolá obraz a pak zkoumá intenzitu vztahů uvnitř tohoto obrazu i jeho vztahů s okolím, odhaduje vzájemné reakce a proměny. Vše je v pohybu, má nezachytitelná stádia, může se kdykoliv převrátit ve vlastní opak tak jako život sám.  
Působení orákula můžeme věřit či nevěřit, ale rozhodně stojí za bližší studium způsob, jakým I-ting chod energií a jejich proměny popisuje a nazírá na svět. S jejich studiem objevíme i mnohé souvislosti, které jakoby dlely někde uvnitř nás, ale nejsme schopni jim poskytnout sluch podepřený důvěrou, životní moudrost, která nás upomene na lidová rčení a přísloví, porozumění běhu života blízké emocím a intuici, které nám postupně - možná zároveň s jejich zakrňováním, ale rozhodně s jejich bagatelizací, mizí z obzoru vědomí.
Myšlení I-tingu je myšlení poezií, které vrací suchopárný intelekt zpět ke světu obrazů a zjevuje v něm určitý řád a logiku jejich pohybů a spojování. Jsou to tytéž obrazy, které mnohdy ze zákulisí nevědomých fantazií řídí naše reakce a činy, obrazy, které můžeme sledovat v rytmech přírodních dějů – ne náhodou dnes mnohé představy o celistvosti a propojenosti věcí hledáme právě v ekologii, která je jednou z posledních výsep, na nichž jsme ochotni zahlédnout svůj svět jako propojený živý fungující organismus. Objevování obraznosti I-tingu je spojeno s psychologií archetypů a jejich sond do lidské fantazie a mnohé komentáře a obrazy Knihy Proměn se dotýkají také společenských procesů a dění.
Tekutý svět emocí, které se přelévají jedna v druhou podle niterných zákonitostí, v nás často vzbuzuje strach, neboť jsme si odvykli s nimi zacházet. Naše myšlení si s nimi neví rady, neboť zde nenachází možnost přisoudit věcem stojaté pevné kategorie, které nám nevědomky pomáhají udržet pocit bezpečí. Tyto kategorie však již neodpovídají rytmu našeho života  a vzrůstá naše odcizenost od vlastních fantazijních zdrojů. Tato rozpolcenost vyvolává nevědomý předpoklad, že náš pohled či názor je nějak nedokonalý, musí být potvrzen zvenku a brání nám důvěřovat sobě samým. S tím vzrůstá ochota přimykat se k ideologiím a podléhat doslovné logice od skutečnosti odtržených argumentací.
Babylonská věž změtení jazyků a názorů, kterou prožíváme, je Podnětem, bouří, která nás může „naučit bázni a chvění, abychom zkoumali sami sebe a opravili svůj život“ .
Psáno pro literární obtýdeník TVAR.


[1] Překlady z I-ťingu  jsou přejaty z knihy I-ťing, nakl. Portál, 2003)